Švédský supermarket: litr jogurtu, kilo sýra a alkohol nikde

Jestli chcete poznat zemi, nechoďte jen do národních parků a roztomilých městeček.

Jděte do supermarketu.

Tam se totiž často ukáže víc než v turistickém průvodci. Co lidé jedí. Co kupují. Co považují za normální. A co vám jako cizinci přijde trochu mimo.

První věc, která nás ve švédských obchodech praštila do očí, byly mléčné výrobky. Jogurty, kefíry, filmjölk, kvarg, skyr, a další kysané mléčné věci, litrové krabice, spousta druhů. K tomu bloky sýra tak velké, že by se s nimi dal v nouzi zatížit stan.

A pak o pár uliček dál obrovský výběr gumových bonbonů na váhu, salátový bar na váhu a u alkoholu… ticho po pěšině.

Tedy skoro.

Pivo do 3,5 %, cider a jinak hlavně nealko.

Takže člověk stojí ve švédském supermarketu a říká si: „Dobře. Jogurt po litrech, bonbony lopatou, ale víno nikde. Tady má někdo zajímavě nastavené priority.“

Mléčné výrobky všude, kam se podíváš

Ne že by u nás nebyly jogurty nebo kefíry. Jasně, máme je taky. Ale ve Švédsku to vypadá, že kysané mléčné výrobky nejsou jen taková ta věc, kterou si koupíte občas, když máte pocit, že byste měli udělat něco pro trávení.

Pod pojmem jogurt si u nás většinou představíme kelímek, malý, větší, řecký, bílý, ochucený, co já vím. Ale pořád kelímek. Ne tak ve Švédsku, tady se jogurty a další kysané mléčné výroby prodávají po litrech v krabicích jako mléko. Švédové jsou totiž dost mléčný národ, ale není to jen „úchylka na jogurty“. Je za tím kombinace tradice, snídaní, jednoduchého jídla a klimatu. Hodně často narazíte na filmjölk, zkráceně fil. Je to něco mezi kyškou, kefírem a řídkým jogurtem. Jí se často ke snídani, třeba s müsli, vločkami nebo ovocem.

Historicky to dává smysl. V severských zemích měly mléčné výrobky vždycky praktickou roli. Daly se zpracovat, uchovat, zasytit a přežít s nimi dlouhé zimní období. Dřív se podobným výrobkům říkalo tätmjölk. Podobné mléčné věci se údajně jedly už v době Vikingů a z 18. století existují zmínky ve spisech Carla Linného. Dnešní filmjölk se pak začal komerčně vyrábět ve 30. letech 20. století.

Takže mléčná kultura se ve Švédsku táhne už dlouho a podle regálů v supermarketech to nevypadá, že by v nejbližší době od této tradice ustoupili.

Sýry velké jak cihla

Další kapitola jsou sýry. Ty tady taky jedou ve velkém a když říkám ve velkém, tak tím myslím, že Švédi úplně běžně kupují celé třeba dvoukilové bloky. Ano, mají tady i "menší" balení, třeba nakrájených plátků jako u nás, ale i ty se prodávají zhruba po půl kilech. Sýr je ve Švédsku běžná každodenní záležitost.  Na chleba, na knäckebröd, ke snídani, ke svačině, k rychlému jídlu. Ne jeden plátek smutně nalepený na rohlíku, ale pořádný kus sýra, který doma krájíte, dokud nezmizí.

Zajímavé je, že Švédsko sice pořád působí jako mléčná velmoc, ale spotřeba samotného mléka dlouhodobě klesá. Podle švédských statistik se od roku 2000 do roku 2025 spotřeba mléka snížila skoro o polovinu. Klasické mléko často nahrazují ovesným nebo jinou rostlinnou alternativou, kterých je tady na výběr taky požehnaně.

Jenže sýr?

Ten jede dál. V roce 2025 připadalo ve Švédsku na jednoho člověka přes 22 kilo sýra za rok.

A jak to vidí krávy?

Když jsme jezdili Švédskem, často jsme viděli krávy venku na pastvinách.

A není to jen hezký obrázek pro turisty, aby si mohli říct: „Jé, koukej, kravičky.“

Ve Švédsku mají pravidla pro to, aby se dobytek dostal v sezóně ven. U mléčných krav platí, že během pastevní sezóny mají mít přístup na pastvu minimálně šest hodin v kuse každý den. Kolik dní v roce musí být venku, záleží na části země. Na severu je to kratší, na jihu delší, protože počasí a délka sezóny nejsou všude stejné.

Salátový bar na váhu

Další věc, kterou jsme ve švédských obchodech potkávali často, byl salátový bar.

Takový ten systém: vezmete krabičku, naložíte si, co chcete, zvážíte a jdete.

Docela praktické, když chcete jen něco rychlého a zároveň zdravějšího než mekáč nebo bageta z benzínky.

Můžete si tam naházet zeleninu, těstoviny, luštěniny, kuře, vejce, omáčky, prostě co kde zrovna mají.

Bonbony pro děti. A pro dospělé, kteří se za to netváří provinile

A pak jsou tu bonbony, hlavně gumové, na váhu a ve velkém. Švédské lösgodis, tedy sypané bonbony, jsou kapitola sama pro sebe. U nás si člověk podobný výběr spojí spíš s dětmi nebo chvílí, kdy má slabou vůli a neměl by chodit hladový do obchodu. Ve Švédsku to ale působí jako normální kulturní záležitost.

A kupují to i dospělí.

Prostě si naberou pytlík gumových bonbonů a jdou dál. Jako civilizovaní lidé, kteří se rozhodli, že život je dost krátký na to, aby se člověk tvářil provinile kvůli žížalám v cukru.

Mají na to dokonce tradici lördagsgodis, tedy sobotní sladkosti. Dětem se historicky doporučovalo jíst sladké hlavně jednou týdně, aby si neničily zuby průběžným pojídáním cukru každý den.

Výsledek?

Sobota se stala dnem bonbonů.

A zjevně to přežilo i do dospělosti.

Alkohol? Tak tady se uklidníme

A pak přijde ulička s alkoholem.

Nebo spíš s tím, co by člověk čekal, že bude alkohol.

Ve švédském supermarketu normálně nekoupíte víno, tvrdý alkohol ani silnější pivo. Mají tam hlavně slabé pivo do 3,5 %, cider a hromadu nealka.

Takže jestli jste z Česka zvyklí na regál alkoholu dlouhý jak menší cyklostezka. Ve Švédsku stojíte před slabým pivem a říkáte si: „Aha. Tak tady se dneska asi nikdo neutrhneme ze řetězu.“ A tom zase někdy příště.

---

Zpět na Blog